Syn si na aplikaci k midi klávesám našel nastavování rychlosti a momentálně si pouští Hallelujah na 1 %, což znamená, že se na další notu čeká třeba minutu.

Asi je pomalu čas na výlet do Halberstadtu.

https://en.m.wikipedia.org/wiki/As_Slow_as_Possible

Právě jsem strávila půlku večera posloucháním desítek nahrávek jedné písně, kterou zpíváme ve sboru.

Primárně jsem hledala stejné aranžmá a kvalitní provedení, abych si to s ním mohla procvičit. Ale nejmilejší mi stejně byly takové ty „v naší lize“, ve kterých slyším úplně stejné nedostatky, s jakými bojujeme taky.

#listopiš 4 – Asfalt

Utábořili se na mýtině. Z potůčku doplnili čutory, malé ohniště pečlivě obložili kameny. Večeře ze zásob, odrhovačky s otlučenou kytarou a spát.

Ráno zase vyrazí dál, po asfaltce pomalu zarůstající trávou.

Možná je sobota. Možná neděle. Nezáleží na tom. Několik let neviděli města ani kalendáře. Už nikdy nebude pondělí.

#listopiš 3 – Formule

„Hele, děda Vaněk. Kam jedete s tou formulí?“ pokřikovali kluci na muže v zachovalém favoritu.
„Do lesa, jako vždycky,“ zamával jim vesele.
Teprve, když jim zmizel z dohledu, dovolil si nespokojené zamlaskání. Ve vsi si pořád ještě nevšimli, že ho vídají jen jednou ročně a že moc nestárne, ale model auta začínal vzbuzovat pozornost. Teď aby vymýšlel, do čeho svůj stroj času zabudovat tentokrát.

#listopiš 1 – Nedokonalý

„První téma nám, koukám, vyšlo pěkně.“
„Tobě se jako líbí?“
„Přijde mi takové symbolické. Podporuje myšlenku, že je lepší zkusit aspoň něco, než snít o ideálu a nenapsat nic.“
„A dál? Nechceš tam jen plácnout tenhle dialog, že ne?“
„No… a máš něco lepšího? Hele, už je skoro deset.“
„Zítra je taky den.“
„Víš, jak to dopadlo loni?“
„No jo.“
„Tak posílám.“

Zahajujeme Listopiš 2023! Téma pro dnešní den je "nedokonalý".

Napište mikropovídku inspirovanou dnešním slovem a přidejte hashtag #listopiš.

Témata na další dny najdete na https://listopis.cz/

#listopiš 30 – Prima

Vyrazili si na rozhlednu.
„To je prima,“ řekla. „Šla bych někam na jídlo.“
Příště navrhl noční procházku, ukázal jí planety a souhvězdí.
„To je prima,“ usmála se. „Posvítil bys mi na cestu?“
Zkusil to jinak. Složil jí písničku.
Tentokrát byla zmatená. „Vždyť je to pořád jeden tón.“
„To je prima,“ vysvětlil. Nepochopila.
Když mi řekl, že se rozešli, dala se na to říct jen jedna věc.

(Toto je poslední příspěvek do loňského Listopiše. Zítra začíná nový ročník. Přidáte se? Témata jsou na https://listopis.cz.)

Nechávala jsem si do e-mailu posílat #vss365, což jsou denní psací výzvy v angličtině. Ale teď dostal přednost #listopiš, tak jsem se je dneska rozhodla odhlásit.

Po potvrzení mě web přesměroval na hlavní stránku, kde se píše:
Today's writing prompt is:
last

Některé mikropříběhy se píšou samy.

#listopiš 29 – Abstrakce
„Pro pochopení principů matematiky je potřeba schopnost abstrakce. –⁠ Ale nemyslím tyhle abstrakce, Veselý!“ zamračil se profesor na studenta, který si už zase pod lavicí čmáral nějaké obrázky.
O deset let později byly Veselého geometrické abstrakce hitem. I bývalý třídní od něj jeden obraz dostal. Nikam si ho ale nevyvěsil –⁠ tohle že má být síť krychle? Za takové rysy obvykle dával nedostatečnou.

(Toto je loňský Listopiš. Přidejte se k novému ročníku a napište si také každý listopadový den jednu mikropovídku. Začínáme za pár dní, témata najdete na https://listopis.cz.)

#listopiš 28 – Žal
Nad ránem zněla červenou pouští táhlá hudba. Marťani? Ne, vedle přechodové komory viselo o skafandr míň.
Na snídani byla zpátky a plná energie.
„Chvíli jsem myslel, že mi hráblo. Potom, že tobě.“
„To byl žalozpěv,“ vysvětlila s plnou pusou. „Za ty, co už nikdy neuvidím. A teď do práce, ten habitat se sám nepostaví.“

(Toto je loňský Listopiš – jedna mikropovídka denně po celý listopad nebo jak to komu vyjde. Za pár dní začíná nový ročník – témata najdete už teď na https://listopis.cz.)

„Chceš ten ovocnej muffin zkusit?“

Mám uši naladěné na zmínky o Finsku, a pak mě zarazí i nevinné věty pronesené v kavárně. No, tak zase nic.

#listopiš 27 – Advent

O první adventní neděli vešla do kostela a posadila se do lavice. Nebyla věřící, ale teď ocenila zdejší klid a trpělivé očekávání.

Venku se zatím andílci předháněli se soby o největší slevy. Kostel byl poslední místo ve městě, kde Vánoce ještě nezačaly.

(Toto je loňský Listopiš. Kdybych povídku napsala včas, vyšla by právě o první adventní neděli. Můžete zkusit být tentokrát důslednější než já – začínáme už za týden.)

#listopiš 26 – Vyleštit
Den před manželčiným návratem umyl všechno nádobí, vysál a vytřel. Pořád se mu něco nezdálo. Vyleštil skleničky a kliky, vypral záclony. Víc nestihl, ale pořád to nebylo ono.
Našla ho spícího v křesle, ani si nesundal ty svoje staré, věčně upatlané brýle.

(Ano, toto je loňský Listopiš – napiš každý listopadový den jednu mikropovídku. Nový ročník začíná za týden a něco, témata připravujeme. Přidejte se!)

#listopiš 25 – Alkohol

Ještě jednou si přečísla vlasy a upravila halenku. Zavadila okem o nalitou sklenku vína, ale nechala ji stát na místě: teď chce mít jistou ruku. Místo toho zkontrolovala hladinu inkoustu v peru. Pak narovnala ramena a s hranou jistotou prošla dveřmi do vedlejší místnosti.

Dva fanoušci už s knihou v ruce čekali na podpis.

(Ano, toto je loňský listopiš. Letošní je v přípravě.)

Na četné (asi dva) dotazy: Ano, zopakujeme si letos #listopiš. Každý listopadový den jedna mikropovídka na zadané slovo, rozsah do 250 slov.

Seznam témat se právě připravuje. Pokud do něj chcete přihodit vlastní slova, hlašte se a podělíme se o to. Ale přidat se k psaní můžete i zcela nezávazně a nenápadně.

(Akci vyhlašuju paralelně tady i na Twitteru, svoje výtvory, pokud se dokopu něco napsat, budu vyvěšovat na obou sítích.)

#listopiš 24 – Klávesa

„Sdfkl!“ zaslechla jsem za sebou podivný zvuk. Otočila jsem hlavu, ale kromě tří lnmk na obloze jsem nezahlédla nic zvláštního.

„Nehgymn něco?“ eswa kolemjdoucí rieds. Ale to už oiskd, poijff a eawi vm fdsaů.

Ilkj dkl c ůckxzvj iuo.

***
Kočka se na božské klávesnici ještě jednou zavrtěla, položila si hlavu na tlapky a usnula.

Dneska siréna byla
Ve svůj obvyklý čas
Dneska siréna byla
A za měsíc bude zas

Nikdy bych nevěřila
Že se to může stát
Dneska siréna stihla
Zkoušku svou vykonat

„Je skoro půl sedmý,“ oznámil mi právě potomek.

#azkostelazvon

Čtyřletý: A co je ještě kratší než milisekunda?
Já: Nanosekunda.
Čtyřletý: To je něco jako na nose!

#hovory s juniorem

Čtyřletý (poté, co oškubal pár okvětních lístků): "Hele, pětikráska!"

#Hovory s juniorem

Když prvního září, tak sen o škole.

Tentokrát trochu jiný: byla to sice základka, ale já tam šla na kurz pro dospělé, měli jsme v budově jen pronajaté prostory. Pak jsem šla na záchod, došla na konec chodby – a tam WC pro učitele. Táhnout se do jiného patra se mi nechtělo, a dítě už beztak nejsem, tak jsem tam vlezla.

Narazila jsem tam na učitelku? Narazila. Seřvala mě? Dostala jsem přednášku o tom, co všechno je na škole špatně, včetně chybějící roličky toaleťáku. Mám prý pro ni dojít do kanceláře ředitele. Ani mi nedala prostor jí sdělit, že tam nepracuju, a já jsem se moc nesnažila ji vyvést z omylu, stačilo mi vědomí, že se mě to netýká. Akorát kdyby už skončila a nechala mě v klidu vyčurat…

#můjsen

Potkali jsme logo s nakousnutým jablkem.

Vysvětluju: „… a představ si, ta firma vůbec neprodává jablka, ale počítače, telefony a tak.“

Čtyřletý: „Tak to bylo zklamání.“

#hovory s juniorem

"The hardest butter to butter"

— The White Stripes u snídaně